Moje soukromé bolesti

Moje soukromé bolesti

Vnímání bolesti člověkem je tak rozsáhlé téma, že si zaslouží pokračování. Tentokrát bych chtěla přiblížit vnímání bolesti přes vlastní zkušenost. Půjdu-li chronologicky do svého života pozpátku.

První negativní vnímání bolesti, jež si pamatuji bylo až kolem 30 roku věku, kdy jsem cca půl roku řešila akutní bolesti v křížové oblasti. Projevy bolesti byli tak urputné, že bylo obtížné ve spánku se pohnout, a přitom se nevzbudit.

Pokora k bolesti.

Jedinou úlevu jsem tehdy pocítila na lekci aerobiku. Bylo to lepší, ale ne dobré a situace se stále opakovala. Přes den jsem tělo rozhýbala v noci se bolest vrátila. Pokud jsem si někde musela sednout, vstávání opět vyžadovalo delší rozhýbání.

Akutní bolest, jejíž projevem bylo mimo jiné střílení do nohy, které se kupodivu někdy stěhovalo z jedné nohy do druhé, trvala půl roku. Méně intenzivní chronická bolest trvala několik let, byla sice mírnější, ale zato vytrvalá.

Postupně jsem se naučila s bolestí pracovat a taky si na ni zvykat. To první je nutné to druhé ne. Bolest nemusí přijít, když tělo posloucháte, a dopřejete mu co si žádá. Tedy pohyb a odpočinek, taky rozumnou stravu a otužování.

Dnes jsem neskonale vděčná své bolesti, že mně přivedla k mému tělu. Trvalo to skoro 20 let.

Osobní rozvoj

Před osmi lety jsem, našla jeden velmi užitečný nástroj. Díky němu jsem dokázala, najít cestu ke svému tělu a poznávat všechny jeho součásti, jako ego, duše a schránka, nebo-li fyzické tělo. Tím nástrojem je Jóga.

Když si vzpomenu na své jogínské začátky usmívám se. Jak jsem byla přesvědčena, že o těle vím všechno. Zábavné, díky józe mi naštěstí došlo, že nevím nic a nyní se vše od začátku trpělivě učím. Mé jógínské začátky se neobešly bez nutných bolestí.

Seznamování se s vlastním egem docela dost bolelo. Následky některých zranění trvaly rok. To, když jsem se cpala do pozice lotosového sedu a natáhla si koleno.

Rok trvalo, než mě tělo opět do této pozice pomalu pustilo. Velmi důrazně na sebe upozorňovalo, ještě další rok. Když jsem nebyla pozorná a chtěla některou pozici opět uspěchat, ozvalo se.

Tělo je moudré, má moudré nástroje. Bolest je jedním z nich. Díky za ni.

Ashtanga Vinyasa Jóga

Byla to láska na první pohled, dělám věci intuitivně a nějak jsem cítila, že je to pro mé tělo ten nejlepší nástroj. Byla jsem docela překvapená, jak málo mám síly, jak málo jsem pružná, jak moc mně jedna lekce jógy vyčerpala.

Samozřejmě, že ano, moje ego bylo dotčeno,“ co mi nějaká Ashtanga bude vykládat, já jsem přece cvičitelka. Cvičím několik hodin denně a teď toto, takový podraz.“

No a zase mé ego, díky za ně, „no ne ty mně neporazíš, já ti ukážu, jdu do tebe.“ A tak jsem šla samozřejmě, jak jinak, než přes ego. Jinak jsem to neuměla.

Síla a výkon, ne respekt a trpělivost. To vše mělo teprve přijít.

Ashtanga životní cesta

Spousta dalších jógových směrů a protichůdných informací. A opět zpátky k Ashtanze k její jednoduché transparentní I. Sérii. Je to ten nejkvalitnější, nejtrpělivější a nejlaskavější učitel.

Ashtanga není prý jóga pro lenochy, a to je svatá pravda. Kolikrát se mi nechtělo na podložku, nemůžu ani spočítat, ale ten božský pocit při a po praxi je k nezaplacení.

Taky prý není jóga pro každého, s tím mohu pouze nesouhlasit. Každý si najde svou polohu v pozicích a také své tempo. Podle mého názoru, je pro každého.

Musím taky přiznat, že někdy bolí zůstat v pozici 5 dechů, někdy bolí se do pozice dostat. I když ctíte Ahimsu,  prostě cítíte, že se někde tělo od minulé praxe zkrátilo, protože jste třeba byli na dlouhé túře, a vaše záda a nohy dostaly pořádně zabrat.

Pak vám jógová praxe prozradí, že dnes bude pozice náročnější a bude víc bolet. Je to ta bolest, která postupně odchází spolu s odcházejícím výdechem.

Je to slastná bolest ukazující na předchozí námahu, ozdravující svaly, odstraňující případnou svalovou nerovnováhu.

Patří bolest k józe nebo nepatří?

Jak už víte z předchozího článku není bolest jako bolest. Naučila jsem se používat svůj vlastní kompas k rozlišování protichůdných informací o józe. Kompas, který funguje mně, ale nemusí fungovat vám.

Jediné, co mohu poradit, najděte svůj vlastní kompas. Když budete vědomě vstupovat do pozic, bez rady svého ega a pozorně vnímat řeč svého těla. Budete při vstupování do každé pozice v souladu se svým dechem. Nemůžete nikdy udělat chybu a svému tělu ublížit.

Vždy respektujte co vám tělo říká, dělejte vše, jak to jde nejlépe, zrovna teď, v tuto chvíli.

Co je nejlépe pro vaše tělo?

Nejlépe znamená tak akorát, ne méně, ani ne více. Vnímejte, že nejlépe je každý den a také pro každého člověka jiné. Uvědomujte si, kdy to dál už nejde a kdy to dál ještě jde.

Rozpoznávejte, kdy radí ego a kdy tělo. Zkoušejte, hrajte si jako když malé dítě zkouší chodit, zvedne se udělá krok a spadne a zkouší to znovu. Bolí to, ale nevzdá se, ani vy se nevzdávejte. Ten pocit za to stojí.

Bolesti, které mně trápily téměř dvě desítky let, se po pěti letech pravidelného učení s jógou pomalu vytrácely. Vím, že mě tělo opět upozorní, bude-li to potřeba, je moudré a má se mnou svatou trpělivost.

Bolest zrození

Ještě jedna zkušenost s bolestí, tentokrát spojená se zrozením nového života. Nikdy jsem tuto bolest nespojila s ničím negativním.

Narození mých synů s sebou neslo jistou dávku bolesti, která však byla mnohonásobně vykompenzována nekonečně nádherným pocitem nového, nádherného, štěstí, radosti a lásky.

Bolest někdy provází transformaci, zrození nového a lepšího. Zrození čerstvého, a osvěžujícího. Není potřeba se ničeho obávat, jen si to užívat.

Můžete se svým tělem pracovat, udělat změny ve stravování a pohybu a dostat tak tělo do rovnováhy. Pomocník na vaší cestě je k dispozici tady