Živé tělo

Chováte se s láskou k tělu, které vás nosí?

Máte ke svému tělu úctu a respekt?

Rozumíte svému tělu, dokážete s ním komunikovat?

Dokážete s pokorou sledovat, jak vaše úžasné tělo funguje? Uvědomujete si, kdo řídí veškeré pochody ve vašem těle?

Kdo řídí práci srdce a krevního oběhu, kdo řídí dýchání a nervový systém, kdo míchá hormony a enzymy pro správné fungování celého těla?

Uvědomujete si, jak křehká je rovnováha celého organismu, jak důležitá je každá jednotlivá součást celku, a jak je riskantní cokoliv z těla vytahovat a cokoliv do něho vkládat?

Dokážete v němém úžasu pozorovat, jak je vaše tělo neuvěřitelně silné a moudré?

Narušíte-li jakkoliv jeho rovnováhu, vždy si dokáže poradit, a adaptovat se na novou změnu. Pokud si vše uvědomujete a respektujete své tělo, každá změna mu prospívá.

Jednáte-li však bez uvědomění a respektu, mohou změny způsobit tak velkou nerovnováhu, že se tělo stane bezmocným nebo nemocným.

Projevy ucítíte nebo uvidíte a nebudou se vám líbit. Často vyhledáte lékaře nebo jinou pomoc, v domnění, že za vás vyřeší vaše nesnáze. Ale to se většinou nestane, pomoc od jiného má pouze dočasný efekt. Nikdo nemůže znát vaše tělo lépe než vy. 

Pak možná pochopíte, že pomoc může přijít pouze a jedině od vás samotných. Jen vy můžete nastolit rovnováhu ve vašem těle, a to změnou chování k němu.

Od pradávna se odvíjí příběh o oddělení a znovusjednocení těl. Lidé v historii měli na svá těla různé pohledy a taky se k nim podle toho chovali. Ve středověku dokonce popírali jakékoliv potřeby těla.

Cokoliv se týkalo lidského těla, bylo hříšné a tabu. Lidé byli za projevy svého těla zavíráni do žaláře a mnohdy skončili na popravišti. V popředí byla lidská duše a péče o ni z pohledu církve.

Moderní doba naproti tomu zcela popírá duši a zaměřuje se především na tělo? Mohlo by se zdát, že tělo je v současné době ve výhodě. Je to však pouze zdání. Tělo nemůže existovat bez duše. To už je dávno v podvědomí člověka.

Indická učení mluví o několika dalších tělech, která jsou součástí jednoho celku těla. Jsou jako slupky cibule co se vrství na sebe a každá plní důležitou funkci.

Jisté je, že oddělovat od sebe tělo, duši a mysl, a zároveň věnovat pozornost pouze jedné ze všech těchto nezpochybnitelných částí člověka vede k nerovnováze s důsledky, které se pak projeví na fungování celku.

Je moje tělo, mysl a duše v souladu?

Dokážete rozpoznat pocity, kterými s vámi tělo komunikuje, umíte komunikovat sami se sebou?

Pokud na tyto otázky odpovíte ano, vidíte jasně, co vaše tělo žádá a dokážete mu vyhovět?

Možná si řeknete to je blbost, koho zajímají nějaké pocity a neřešíte to. Přehlížíte všechny signály těla až do té doby, než selže. Co uděláte pak?

Možná si uvědomujete kolikrát jste řekli, já jsem to věděl, proč jsem to neudělal nebo naopak udělal?

Pocity jsou něco jako slova, kterými vaše tělo hovoří, a sděluje co si žádá a co potřebuje.

Mnoho obyčejných lidí, filozofů a vědců si klade otázky, je duše? Je duch? Co je ta síla, která vším hýbe? Co řídí neviditelné pochody ve vesmíru, na celém světě, v lidském těle?

K položení těchto otázek vedou různé cesty, někdy je to těžký životní předěl, jako je nemoc či úraz, někdy přijde otázka ve snu, nebo jen tak nečekaně se odněkud objeví. Každý člověk má jinou cestu k otázce a jinou cestu k odpovědi.

Často se někteří lidé dívají na tyto otázky skepticky. Vidí je jako zbytečné a nepodstatné maření času, který by mohli věnovat práci, vydělávání peněz, nakupování nebo zábavě. 

Jakmile si však jednou položíte tyto otázky a začnete hledat odpovědi, už máte dveře otevřené a budete-li pozorní odpovědi přijdou. Nemůžete se tvářit, že se nic neděje, že nevíte. Teď už víte, že všechno může být jinak.

Kde v těle sídlí duše a zda duše vůbec existuje, to je odvěká otázka a také důvod mnoha tvrzení a sporů. Přesto, že duše nelze změřit a není vidět, nějak tušíte nebo dokonce víte, že je.

Kde se tedy duše v těle nachází? Domnívám se, že není důležité, kde přesně se duše nachází a kolik váží, důležité je, že je.

V moderní době je v hledáčku pozornosti hmotné tělo, prioritou je jeho vzhled. O to co je uvnitř, a není vidět se nikdo příliš nestará. Myšlenky a pocity jsou překryty starostmi o hmotné zajištění života.

Je to doba kultu těla a zdokonalování jeho vzhledu všemi možnými prostředky. Přesvědčení, že lidské tělo je tak nedokonalé, že je potřeba ho vylepšovat, posilovat potravinovými doplňky a léčit léky, je všude přítomné.

V historii, tomu bylo obráceně. V časovém úseku, kterému říkáme Doba temna, naopak převládal kult duše. Tělo bylo zatracováno a vše co bylo spojeno s tělesným bylo označováno jako hřích. Lidé byli trestáni, pokud se o své tělo příliš starali.

Je důležitější, hmotné tělo, astrální tělo, mentální tělo či další těla?

Domnívám se, že je důležitý celek, ať se nazývá jakkoliv, o vše je potřeba pečovat a vše je nutné udržovat v harmonii.

Harmonie mezi všemi těly, je nejlepší možné řešení.

Pečovat o člověka jako o jeden celek bez oddělování jednotlivých vrstev.

Pečovat o tělo jako chrám pro mysl a duši.

Pečovat o mysl, kultivovat ji, aby tělu dobře sloužila a rozvíjela jeho dokonalost.

Pečovat o duši, aby byla dobrým průvodcem a žákem.

A taky poslouchat svého ducha, nebo intuici, nebo jak to chcete nazvat.

Dnešní moderní doba se zaměřila plně na tělesno, a na dokonalost těla. Mnoho lidí má dojem, že zrovna jeho tělo není dokonalé. Mnoho lidí nenávidí své tělo a trestá se za jeho nedokonalost.

Mysl naplno rozvíjí své spekulace a naučené vzorce o dokonalosti. Až člověk uvěří konstruktu své mysli, uvěří, že je špatné vypadat jinak než hvězdy na první stránce časopisu, uvěří, že je v pořádku někomu se podobat a podle někoho se porovnávat.

Toto přesvědčení vzniká už v dětství. Když maminka zcela bez úmyslu ublížit, říká své holčičce. „Podívej se jak si Kačenka (holčička od sousedů) pěkně hraje a ty tady lítáš“. To už v lidském mozku startuje vzorec srovnávaní. Ten to dělá líp, ten vypadá líp, ten to umí líp.

Díky vlivu společnosti a jejího tlaku vzniká přesvědčení, že nikdo není dokonalý, a že je potřeba stále něco vylepšovat a opravovat. Těžko je pak uvěřit, že tělo, pokud má optimální podmínky, je schopno opravit se a vyléčit samo. Nebo tomu, že vše je dokonalé takové, jaké to právě je.

Dokonalá společnost produkuje stále víc neschopných a závislých lidí. Nabízí se otázky? Na čem? Bez čeho se neobejdu? Bez čeho nepřežiji?

Reklamy usilovně přesvědčují veřejnost, že lidské tělo je tak nedokonalé, že se neobejde bez léků, krémů, potravinových doplňků, vakcín a dalších veledůležitých pomůcek pro život. 

Proč je tolik nevyléčitelně nemocných, když žijeme ve společnosti, která se o nás tak dobře stará a máme k dispozici všechny ty zázračné věci? 

Říkám si, jak jsme mohli bez těchto vymožeností přežít několik tisíc, desetitisíc a možná stovek tisíc let.

Pojďme si položit otázky.

Pojďme vzít svůj život do vlastních rukou.

Učit se poznávat své tělo, mysl a duši a pochopit na jakém principu pracují.

Nabízím následující otázky. Můžete je doplnit o své a poslouchat odpovědi, které budou přicházet.
• Co můžu já udělat pro své tělo?
• Co mi mé tělo říká a jaké k tomu používá nástroje?
• Jsou mé pocity příjemné?
• Jsou mé pocity nepříjemné a proč?

• Co mi dělá dobře?
• Co mi dobře nedělá?
• Co je příčinou, že je moje tělo nemocné?
• Co je příčinou, že je moje tělo slabé?

• Jak mohu být prospěšná/ý sobě?
• Jak mohu být prospěšná/ý celku?
• Co mohu dělat či nedělat pro radostný život?
• Co mohu dělat či nedělat pro své živé tělo?

Vezměme svůj život do vlastních rukou, a začněme pozorně poslouchat odpovědi a signály svého těla. 

Pak udělejme takové změny, které s námi budou ladit a povedou ke zdravému tělu.