Přeji příjemné zážitky při čtení blogu
Pohyb je moje láska, a moje cesta.
Jsem průvodce zdravým pohybem.
V tomto blogu najdete střípky mého poznání, že tělo není jen fyzické, že na věku nezáleží, a že když chcete můžete cokoliv.
Vy jste tvůrci svého života.
Moje tělo je složeno z 60-90% vody. Nevím to přesně, nemohu to změřit. Je pozoruhodné, jak málo tekutě působí. Někdy mám větší pocit hmoty než tekutosti.
Fyzické tělo je jeden ze zázraků přírody. Není jediný, když se rozhlédnete pochopíte, co tím myslím. Ptám se, kde se bere ta lidská pýcha, jak si můžeme myslet, že jsme nadřazeni nad vším, že můžeme rozhodovat, vládnout a ničit? Proč si neuvědomujeme, že ničíme hlavně sami sebe? Když je vše okolo nás v rozkladu, nemůže být naše...
Úvod Pojďte se mnou rozjímat nad zázrakem, který máte v bezprostřední blízkosti. Nemusíte ho nikde hledat, ani za ním nikam cestovat. Ten zázrak má jméno lidské tělo a je to nejdůležitější co na tomto světě v této realitě máte. Nemít své tělo by znamenalo, nezažívat, neprožívat, neužívat si, nesmát se, ale také nestrádat, netrápit se, neplakat, neprožívat všechny negativní a pozitivní...
Rok 2022 je silný rok, alespoň tak ho cítím já. Několikrát jsem sedla k počítači, že napíšu na svůj blok něco nového, ale nešlo to. Jako by se proud zastavil. Všechno, co na mém blogu najdete je psáno v určitém proudu, plyne to tak nějak samo. Někdy mám pocit, že mi to někdo diktuje, nebo že moje ruka píše sama.
Jen pár vět stačí Mám právo být svobodná bytost. Mám právo být zodpovědná sama za sebe. Mám právo starat se o své zdravé tělo a duši. Mám právo na život i smrt. Mám právo rozhodovat se podle svého srdce. Mám právo žít v míru, i kdyby ten mír měl být jen ve mě. Respektuji všechny bytosti na této planetě i mimo ni. Mám plnou...
Tento rok nebyl ničím výjimečný, alespoň z mého pohledu. Vše, co se rozjelo a nastartovalo v roce 2019 už jen plynulo a uzavíralo se. Toto je velmi strohé shrnutí, které mě napadlo, když jsem si řekla, „tak co, jaký byl uplynulý rok, máš k tomu co říct?“ Ten den jsem už nic nenapsala, nic víc tam nebylo.
Jak to začalo Před lety jsem se potkala s knihou Čtyři dohody. Nejsem pověrčivá, ale věřím, že když se mi něco ukáže třikrát za sebou, je to určitá zpráva pro mě, kterou jsem na poprvé nepostřehla. Je to informace o tom, že mám být pozornější. Příště si toho možná všimnu už při druhé zprávě.
Proč jsme na tomto světě, a proč se nám dějí všechny ty záhadné situace? Otázky, které občas napadnou každého člověka na tomto krásném světě. Proč jsem tady, odkud jsem se tu vzala a jaké je moje poslání? Dostanu na ně někdy odpověď?
Smrt je v životě novodobého člověka přijímána s obavami a zármutkem. To je pochopitelné, pokud se podíváme, jaký přístup máme ke smrti obecně. Od malička jsem chápala smrt jako něco špatného, něco, čeho se musím bát.
Moje první kniha vznikla na počátku nové cesty. Kdy jsem se přepracovaná, a na pokraji sil, rozhodla překročit svoji komfortní zónu. Odjela jsem zcela nevybavena jazykovými znalostmi, ale naprosto odhodlaná na 15 dní na Bali. Předtím jsem nikdy tak dlouhou dovolenou neměla. Byly to plné tři týdny, které jsem tentokrát dopřála sama sobě, na cestu a zotavení po ní. Na Bali začala...
Klikni na obrázek a přečti si víc.
Klikni na obrázek a přečti si víc.
Klikni na obrázek a dozvíš se víc
Klikni na obrázek a dozvíš se víc
Klikni na obrázek a dozvíš se víc
Blanka Szabóová