Moje setkání se smrtí.

Mnohokrát jsem se se smrtí setkala ve svých snech. Sny o smrti se mi stále vrací, po celý můj život v nejrůznějších podobách. Jednou se mi utopil partner ve vaně. Jednou se v jiné vaně utopil náš pes. Nejhorší pocit jsem měla ze snu o smrti, kdy se utopil můj syn.

Ještě vám musím říct o svých snech. Někdy, když se probudím, nevím, zda to byla skutečnost nebo sen. Moje sny jsou barevné, plné konkrétních osob, známých i neznámých. Takže reakce a pocity jsou stejně skutečné, jak barevný je konkrétní sen.

Všechny moje sny o smrti se jednoho dne uzavřely. Měla jsem sen o své vlastní smrti. Mnohokrát se mi zdálo, že je můj život ohrožen. Někam jsem padala, nebo mě někdo honil. Ale nikdy jsem fakticky neumřela. Až v tomto konkrétním snu.

Mnoho mých snů je o vodě, a o potopách. Vidím velkou vlnu valící se přes kopce. Vždy je to s pocitem, že můžu něco dělat, můžu se zachránit, a jen se dívat, jak se voda někde zastaví. Smrt v těchto snech nemá místo.

Jeden sen o vodě byl jiný. Byl to sen, kdy jsem poprvé prožila svoji smrt. Sen začínal takto. Jela jsem po silnici v autě jako spolujezdec. Řidič byl neznámý člověk. Okolí bylo prázdné, rozlehlé a před námi ve velké dálce byly kopce.
Náhle jsem viděla přes ty kopce přicházet velkou vlnu. Jako by hory rostly. Obzor potemněl a velmi rychle se přibližoval. Obrovská vlna byla po celém horizontu a já jsem v tu chvíli věděla, že je konec.
Končíme všichni, v těchto tělech, na tomto světě.

V okamžiku mě napadlo, že se nestihnu rozloučit se svými milovanými. V duchu jsem se začala loučit s každým zvlášť. Každému jsem řekla, jak ho miluju a děkuju, že jsem tento život mohla prožít s ním. Poprosila jsem všechny bytosti, kterým jsem kdy ublížila o odpuštění. Věděla jsem, že už nejde udělat nic pro záchranu, a pokorně přijala blížící se smrt.

Voda náhle vzala úplně všechno. Nevím proč, ale věděla jsem, že opravdu všichni moji blízcí, mají stejný osud. Všichni se utopíme. Věděla jsem, že nemá smysl cokoliv podnikat, pouze přijmout to co přichází.

Pocit, který náhle přišel, byl neuvěřitelně uklidňující, nepopsatelně nádherný.

Miluju tento život. Ohromně mě baví všechno, co dělám. Miluju svoji rodinu a své přátele, vlastně miluju všechny lidi, bez ohledu na to, čeho se bojí a jak žijí. Každý má svoji cestu, kterou putuje po tomto světě a já to respektuji.

Co můžeme dělat se situací, která se nám nelíbí, která ohrožuje naši svobodu? Ráda bych tuto otázku upravila. Co s tím můžu dělat já? To je podle mě jediný návod na řešení této zapeklité situace.

Každý sám za sebe. V klidu a bez boje, neboť tlak způsobuje protitlak. Boj prodlužuje válku.
Pracovat se strachy, žít v přítomnosti. Žít podle své pravdy s otevřeným a laskavým srdcem. Možná je to naivní představa, ale věřím, že laskavá bytost s otevřeným srdcem, nemůže nikomu vědomě ubližovat.

A to je moje cesta, každý člověk má tu svoji, a to respektuji. Každý si může vybrat tu svoji cestu, podle svého srdce, podle své pravdy, podle svých strachů, a zejména podle svého strachu ze smrti. Ráda bych se u všech lidí přimluvila, za respekt k těm, kdo to mají jinak.

Napadá mně ještě jeden příklad smrti v životě. Lidské tělo je neustálým procesem umírání a zrození regenerováno. Jsou tak opravovány poškozené a spotřebované části těla. Dokážete si představit, co by se dělo v těle, kdyby se pouze rodily nové buňky a ty staré zůstávaly? Taková toxicita by tělo zahubila.

Na tomto základě vzniká nemoc, které říkáme rakovina. Zhoubné bujení buněk tvoří v těle útvary, jež tělo nakonec zahubí. Možná je jedním z důvodů tohoto bujení strach ze smrti. Možná, si tím sami brzdíme regeneraci a navozujeme stav nemoci. Je to pouze domněnka, ale dává smysl.

Není toto pádný důvod, začít pracovat se svým strachem ze smrti?

Pokud moje cesta tady skončí, přijmu tuto skutečnost s pokorou. Vím, že ta chvíle přijde. Ale dokud žiju budu o své tělo a jeho zdraví pečovat sama. Možná to máte jinak, a to je v pořádku. Každý si nese důsledky svého rozhodnutí sám.

Pečuju o své tělo, jak nejlépe umím, nechodím k lékařům na žádné prohlídky. Nevidím k tomu důvod. Když se o tělo dobře starám, nepotřebuju, aby mi ho někdo prohlížel. Nikdo není v mém těle, jen já a já nejlépe vím, jak se mu daří.

Prevence proti nemoci, je podle mě vědomý život. Vědomě jíst, vědomě se hýbat, vědomě komunikovat. Respektovat své okolí nikoho nesoudit. Dělat vše, jak nejlépe umím s radostí a láskou.

Přeji vám, abyste si ve svém životě vybrali tu správnou cestu. Nemůžu dělat víc pro to, abych vám pomohla.

Dělám nejlépe, jak umím vše, abych umřela s úsměvem na rtech.

Dělám to, co mně baví a snažím se vás inspirovat. Webinář - Jak žít podle Toltéků je tady pro vás.