Plynutí v řece času

Před časem ke mně přišla myšlenka. Objevila se náhle bez ohlášení. Při jejím zjevení jsem byla zaplavena AHA momentem, úžasem, prozřením, krásný pocit.

Uviděla jsem obrovskou širokou a v nedohlednu dlouhou řeku. Věděla jsem, že je to řeka života, ve které pluje populace celé planety země. Všechny bytosti, které žijí na této planetě, pluly ve stejné řece času.

Viděla jsem sebe, jak si užívám plynutí proplouvám nebezpečnými úseky s radostí. Radost, kterou jsem cítila opravdu a na fyzické úrovni, když o tom teď píšu cítím ji stále.

Některé úseky byly divoké a rychlé, cítila jsem tu radostnou rychlost. Jako vítr, který běží a nese čerstvost do mého života.

Některé zase téměř stojící, kdy je šance a čas k pozorování a naučení se něčeho nového. Užívala jsem si divokou jízdu i úplné zastavení.

Kolem sebe jsem viděla spoustu dalších bytostí, nejen lidí, ale všech bytostí, co je naše planeta hostí. Jako by ta řeka byla Noemova archa pro všechny, nejen pro vyvolené.

Viděla jsem, že někteří neplynou neradují se, ale jsou zamračení, bojují, nadávají, brečí, mají zlost, cítí se ukřivdění. Občas narazí do kamenů, kterých je řeka plná, místo aby kámen s láskou obepluli. Občas se zamotají do kořenů rostlin, kterých je řeka plná, místo, aby si s kořeny s lehkostí pohrály, učesali je a pluli dál.

Dívám se na ně s láskou a porozuměním. Je to jejich volba. Oni to tak chtějí, mají utrpení, neboť si utrpení zvolili. Jsou obětmi, neboť si zvolili cestu oběti.

Jsme svobodné bytosti a můžeme si svobodně zvolit, jakým způsobem budeme plout ve stejné řece života. Máme svobodu a každý si zvolí podle sebe.

Radost s plynutí nebo strach z nového, nepoznaného.

Cítila jsem, že se jednou řeka dostane k moři a já s ní. Moře, to je nekonečná příležitost otevřený prostor. Nekonečná možnost dělat cokoliv, mít cokoliv, cítit cokoliv.

A já jen musím vědět co chci dělat, co chci mít, a jak chci myslet. To je můj úkol, ujasnit si svá přání a sny.

Nebo je tomu jinak? Jen nechat vše na vesmíru či bohu, či jak chcete pojmenovat tu nekonečnou sílu. Sílu, která je všude kolem nás, ale hlavně v nás.

Jen tak nechat plynout a v tom plynutí si pro sebe tvořit krásu, radost a hojnost. Nezasahovat do plynutí svou myslí, nechat ego odpočívat, nevšímat si jeho sebevědomých nápadů.

Můžu cokoliv, experimentovat zkoušet, pozorovat a hrát si, je to zábava a radost.
Vnímám, jak lidé, kteří cestou bojovali ztratili spoustu energie a nyní, když dopluli k moři, nemají už sílu začít něco nového. Nevidí ty příležitosti, neboť vyčerpali energii po cestě.

Někteří dokonce po cestě zemřeli, neboť ztratili příliš mnoho energie negativním myšlením, strachem a bojem. Nevšímali si krásy kolem sebe ani radosti, které se jim nabízely po cestě a nevidí je ani teď. Když už se proud zklidnil a otevřel se prostor nekonečných možností.

Můžete si vybrat já jsem si vybrala plynutí v radosti. To neznamená, že byl, je a bude můj život procházka růžovou zahradou. I moje růžová zahrada občas škrábe, ale já jsem se rozhodla poděkovat růžím za jejich lekci, pokud se z neopatrnosti kolem některé protáhnu.

Poděkovat s láskou v srdci za všechny příležitosti, které dostávám. Ať vyberu z jakékoliv cesty vím, že bude vždy správná a já si budu tu jízdu užívat naplno.

Náš pobyt v těchto živých tělech je pouze na určitý čas, jak ho vnímáme my a jen my určíme jestli bude radostný nebo smutný.
Užijte si ho naplno 😊

PS: Na nové cestě můžete vzít inspiraci v knize Cesta je zdravý životní styl