Moje 1. cesta na Bali

Bali, je kouzelný ostrov plný protikladů. Má silnou energii a nádhernou přírodu. Milé a ochotné domorodce. Poprvé jsem byla na Bali 15 dní a její energii jsem čerpala ještě půl roku, po návratu domů.

Možná to bylo proto, že jsem nikdy před tím necestovala sama a také jsem nikdy nebyla v exotické zemi.

Na počátku byl strach

V roce 2015 rok před tím, než jsem oslavila 50. narozeniny. Napadlo mě, dělat věci jinak, vypořádat se s omezujícími strachy.

Uvedu příklad, vždy jsem měla strach jezdit na motorce, prožívala jsem úplnou paniku, kdykoliv jsem měla na tento stroj sednout. Problém vyřešila jedna otázka. Čeho se vlastně bojíš? A tak jsem si koupila skútr. Přece mě nebude nějaký strach omezovat.

První jízdy byly úplně vyčerpávající. Byla jsem psychicky i fyzicky, tak unavená, jako bych přeskládala stodolu. Začala jsem si při jízdě hlasitě zpívat, to mi pomáhalo uvolňovat napětí a řízení šlo lehčeji.

Abych to zkrátila, skútr jsem si koupila před odjezdem na Bali a nebyla jsem s ním ještě úplný kamarád. Dnes je to jinak, těším se na jaro, až vyměním auto za skútr.

Proč Bali?

Jsem člověk ze staré doby. Kdy cestování byla zakázaná komodita. Kdo chtěl cestovat, už se nemohl vrátit domů. Nebyla jsem dál, než ve Východním Německu.

Když už se po sametové revoluci cestovat dalo, omezení v hlavě, děti, jazyková a finanční bariéra, nedovolili ani pomyslet. Pak podnikání, které vzalo všechen čas. A tak jsem snila a prohlížela průvodce po Mexiku.

Můj starší syn se po promoci rozhodl odjet na měsíc do Thajska. Byla jsem nadšená s malými záblesky obav a s velkou dávkou hrdosti, jak je odvážný. Odjel sám, posílal reporty a já hltala každou informaci. Tato událost mi otevřela novou cestu.

S jógou na cestách

Asi dva roky před tím, jsem začala koketovat s jógou. Našla jsem Ashtangu a do ní se zamilovala. Jóga mi otevřela novou cestu. Cestu osobního rozvoje. Na její vlně dnes, radostně pluji, zcela nadšená a odhodlaná. Jóga je moje láska.

V té době moje podnikání běželo ohromnou rychlostí, byla jsem totálně vyčerpaná. Potřebovala jsem si odpočinout. Zažít něco jiného, než pracovní dovolenou, být úplně sama, bez dětí, partnera a přátel.

Dovolenou sama se sebou a s jógou. Hledala jsem na internetu, kdo pořádá s jógou pobyt, nejlépe u moře.

Vyskočila na mě nabídka s jógou na Bali. To mně zaujalo. Přihlásila jsem se, a těšila se na cestu. Neměla jsem potuchy, kde to Bali vlastně je. Docela mě překvapila ta dálka.

Ale rozhodnutí už bylo. Dokonce jsem se vypořádala i s tím, že budu mít skoro tři týdny dovolené. Což byla pro mě nepředstavitelná situace.

Obrovské zklamání však pro mě bylo, když organizátor zájezd zrušil. Už jsem byla rozhodnutá, co teď s tím? Věděla jsem okamžitě, jedu.

Původně jsem chtěla jet s někým, kdo už je zkušenější, ale nemělo to tak být, a tak jsem jela sama. Mám špatný orientační smysl. Uklidnilo mě, že je Bali ostrov, tam se snad neztratím.

Začala jsem se připravovat na cestu, koupila letenku a našla ubytování. Domluvila se emailem přes Google překladač.

V hlavě mi běželi nejrůznější myšlenky. „Jedu sama, neumím jazyk. Nevadí, kdo se mnou bude chtít mluvit, udělá to tak, aby se domluvil.“ Nakonec jsem byla ráda, že neumím anglicky.

Potřebovala jsem nutně odpočívat, spát a nemluvit s nikým. Těšila jsem se na to.

Kamarádka mi půjčila průvodce a poradila mi, jak se mám chovat při nakupování a při cestování taxíkem. Balijci smlouvají, to jsem taky neuměla.

Jak přepočítat peníze, jak si vybírat z bankomatu. Hm bankomat, pro mě taky novinka. Ne, že bych nevěděla, že existuje. Prostě jsem ho nepotřebovala používat, a to ani placení kartou.

Na doporučení syna, jsem si vyřídila ještě další dvě platební karty. Pro případ ztráty. To se mi pak hodilo.

Jednu kartu mi sežral bankomat a nevrátil. Nevěděla jsem, jak ji dostat zpět, a tak jsem ji hned zablokovala a vytáhla rezervní. Možná si říkáte exot, zpětně s tím mohu souhlasit 😊

Balení na cestu

Rozhodla jsem se, že odjedu pouze s příručním zavazadlem. Nabalila jsem si do letadla malý batůžek. Moc toho nepotřebujete. Jen to nejnutnější, telefon, peníze a pas. Na celý pobyt mi to bohatě stačilo.

Jak říká jeden můj kamarád -“ co nemáš nepotřebuješ.“ Já říkám – „co potřebuješ to si koupíš“

Moje cesta začíná

Užívala jsem si cestu od začátku až do konce. Od nástupu do autobusu, který mě odvezl na vlak. Po nástup do vlaku, který mě odvezl na letiště. A zejména cestu letadlem, to byla nádhera.

Jo, letiště, už jsem vám řekla, že jsem nikdy neletěla v letadle? No tedy letěla v 1. třídě základní školy z Moskvy do Rostova na Donu. Za prvé si to moc nepamatuju, a za druhé cesta trvala pouze dvě hodiny.

Tato cesta má trvat 24 hodin, i s přestupy. Letiště, další neznámá, jak to tam najdu? Nastoupím do správného letadla? Jak budu hledat nástupiště (gate) v Dubaji? No spousta napínavých výzev přede mnou. Miluju výzvy.

Letadlo i letiště jsem si užila naplno. Nádherný pocit, ten obrovský, nádherný stroj opravdu vzlétl. Neuvěřitelné a ta nádherná obloha, mraky z vrchu.

Nemohla jsem pochopit, že je lidé nesledují, mají zatažená okýnka a většinou spí. No jasně, když už to viděli tolikrát.

Letiště v Dubaji, tolik nádherných a barevných lidí. Uvědomila jsem si, jak jsme my, bílí lidé hloupí, když si myslíme, že na tomto světě vládneme. V Dubaji bylo mnohem víc lidí různých barev pleti, jen málo opravdu bílých lidí.

Přistání na letišti na Bali, usměvaví Balijci mě zdravili „namasté“. Myslela jsem si, že jsou všichni jógíni. Cha cha, jsem to, ale neználek.

Občas se mně někdo zeptal „how are you?“ nebo „ where are you from?“. Říkala jsem si, co po mě chcete, nevím a usmála jsem se.

Později jsem pochopila, na co se mě ptají a naučila se říct „fajn a ček repablik.“ No je vám jasné, jak jsem na tom byla. Ale mě to vůbec nevadilo. Když je potřeba vždycky se nějak domluvíte.

Na letišti jsem musela vyplnit nějaký papír, něco jako vízum. Měli tam různé předlohy. Jednu jsem použila, papír odevzdala a světe div se, pustili mě.

Mohla jsem navštívit tuto krásnou zemi a chvíli v ní pobýt. Před letištěm stály taxíky, dostala jsem od kamarádky doporučení, předem dohodnout cenu.

Řidič si chtěl povídat, byl příjemný. Říkám si – „no hochu se mnou si moc nepokecáš“.

Dala jsem mu adresu, kam mě má odvézt. Předem jsem měla domluvené ubytování. Cesta z letiště trvala cca půl hodiny. Ubytování jsem našla, čekal na mně mladý muž, Balijec a chtěl mi říct něco o ubytování.

Říkám si – „máte to se mnou těžké, ale já fakt nic nerozumím“. Naštěstí je Bali plné Čechů. Zavolal si na pomoc Češku, žijící na Bali. Ta mi řekla, co a jak.

Potřebovala jsem vybrat nějaké peníze. Další výzva bankomat, doma jsem to zkoušela, ale tady, budu tomu rozumět? Není to česky. Mladý muž řekl, že mi ráno ukáže, kde je bankomat.

Ráno jsem byla nucena sednou na skútr a nechat se dovézt k bankomatu. Ani nevím, podle čeho, ale pochopila jsem, že mám vybírat, jen v těchto bankomatech, jinde to prý není v pohodě.

Došlo tedy i na skútr, další výzva. Ozval se můj strach, který jsem ještě nestihla zpracovat.

Svezla jsem se také na motorce s učitelem jógy Fernardem. Nepřiznala jsem se, že mám strach a jeho to ani nenapadlo.

V domě, kde jsem bydlela, měli na půjčení kolo. Bylo moje celých 15 dní. Nebylo sice v super stavu a bála jsem se použít přehazovačku, také brzdy nebyly v top stavu. Ale já se rozhodla mu věřit a taky mně nezklamalo. 

Skútr by byl možná bezpečnější, na Bali všichni jezdí na skútru, ale v tu chvíli jsem to tak necítila. Na kole jsem tam byla trochu jako exot.

Každé ráno jsem jezdila na kole na jógu do Serenitti. Byl to příjemný jóga club. Pak na pláž, měla jsem i zámek, abych nemusela řešit ztrátu kola, i když tento kousek, by asi nikdo neodcizil.

Jóga se na Bali cvičí všude, alespoň v oblasti kolem Cangu a Ubudu. Nebyl problém najít ještě několik dalších Shal a vyzkoušet různé jóga lekce.

Téměř každý den jsem chodila na masáž. Nádhera, Balijky jsou úžasné masérky. Užívala jsem si to hýčkání. Neměla jsem v plánu žádné výlety, ani přemísťování.

Zůstala jsem celou dobu na jednom místě. Na to tady asi nejsou zvyklí. Turisté spíš cestují. Já jsem chtěla pouze klid. A ten jsem z počátku  měla.

Vesmír to však chtěl jinak, i přes to, že jsem vůbec nestála o komunikaci. Objevil se Peter z Austrálie a taky Katy z Brna. Dva lidé, kteří mě vytrhli z mé pasivní a relaxační bubliny.

Katy byla úžasná. Přijela druhý týden a hned první den, si půjčila skútr. Říkala, že na něm nikdy nejezdila. Pro mě bohyně.

Večer jsme jeli do Kuty a píchli. Skútr dvě osoby evidentně nedával, chyběl vzduch v pneumatice. No nicméně jsme docela rychle sehnali pomoc, novou duši a ještě jsme se zúčastnili festivalu filmů o surfování.

S Katy jsem ještě absolvovala výlet na ostrov Nusa Lombongan a potápěla se v oceánu. To byl pro mě nezapomenutelný zážitek.

Takže můj záměr být v klidu s nikým nemluvit, jen relaxovat a cvičit Jógu úplně nevyšel. Bylo to dobře, přesně tak to mělo být.

Peter mě vzal do Jógové centra, kde jsem se seznámila s učitelem Ashtanga Vinyasa jógy, Fernandem. Pak jsem chodila na jeho Mysore lekce.

Fernando o józe krásně vyprávěl, ale já mu nerozuměla. Tehdy jsem se rozhodla. Naučím se anglicky, chci rozumět, co říkají.

Moje první kniha

Ještě bych se ráda zmínila o knížce, kterou jsem našla náhodou v knihovně. Vědomí ví, že náhody neexistují. Kniha se jmenovala Podnikání z pláže, autorka Stáňa Mrázková.

Přečetla jsem ji a napadlo mně, že bych mohla sepsat své zkušenosti, stejně jako je sepsala Stáňa. Šla jsem do místního obchůdku, koupila diář a začala psát svoji první knihu.

Než jsem odjela domů měla jsem několik prvních kapitol. Popsaný celý diář a rozhodnutí, že knihu vydám i když jsem netušila jak.

Nakonec ji vydal můj syn. Který v té době provozoval web, kterému téma mojí práce docela slušelo. Kniha, kterou jsem nakonec napsala, se jmenuje Cesta je zdravý životní styl.

Můžu dělat cokoliv

Bali byl pro mě zážitek, který mi ukázal, že můžu dělat všechno, co chci. Že žádná omezení nejsou. Že všechna omezení, máme pouze v hlavě. A s těmi se dá krásně pracovat.

Otevřela se mi cesta nekonečných možností, na kterých stále pracuji a tu jízdu si užívám.

Stejně jako cestu domů, zpátky do pracovního procesu, odpočinutá a nabitá energií, kterou bych přála každému zažít.

Na Bali jsem se vrátila ještě dvakrát. Nebylo to takové, jako poprvé, ale vždy to bylo úžasné. A jistě to nebylo naposledy.

Mám však v plánu prozkoumat svět. Momentálně je v hledáčku Peru. Letenky mám, jen není jistý termín odletu. Všechno přichází v ten správný čas.
A já si ráda počkám. Možná se budu učit ještě Španělsky 😀

Přání ze srdce

Přeji vám, abyste se nenechali ničím odradit, neposlouchali, když vám někdo říká – „to bys neměl/a, to je těžké, co když se něco stane.“

Máte sen, jděte za ním. Mějte otevřené oči a srdce.
Když se něco přihodí, vyřešíte to na místě, není proč se strachovat předem.

Napojte se na své srdce, je to dobrý rádce. Když něco chcete od srdce, je to, to správné.
Běžte za tím.

PS: Ještě jeden zajímavý poznatek. Protože jsem nepoužívala na své první cestě verbální projev, z jasných důvodů. Používala jsem mnohem víc neverbální komunikaci, a to bylo velmi inspirující. Verbální komunikace dost omezuje naše vnímání.

Doporučuji vydat se samostatně do cizí země, kde nemůžete použít slovo, jako prostředek k dorozumění. 

Mluvit se dá i očima, tady je pro vás eBook zdarma.

Moji první knihu a nyní také Audio knihu najdete tady

 

Jsem lektorka pohybových aktivit, které vedu pomocí principů Jógy. Pomáhám lidem najít cestu k jejich zdravým tělům, aby si uvědomili že, "Tělo je chrám pro duši, je to nejdůležitější, co na tomto světě máme". Můj příběh si přečtete zde , Přidejte se do komunity lidí na stejné vlně
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • eBook Zdarma -Toužíte vidět lépe? 4 jednoduché kroky jak zlepšit zrak

    Klikni na obrázek a přečti si víc.

  • Audio ukázka knihy Cesta je zdravý životní styl Zdarma
  • eBook – Cesta je zdravý životní styl
    Kniha o stravě, pohybu a změně životního stylu.

    Klikni na obrázek a přečti si víc.

  • Chcete se stát dobrým trenérem
  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na facebooku: