Jak jsem se začala otužovat

Proč já totální milovník horka a horké vody, jsem ze začala otužovat?

Můj příběh otužování začal před mnoha lety bosí chůzí. Nejdříve v létě po trávě na zahradě, pokračoval s přicházejícím podzimem a neskončil ani s nadcházející zimou.

Udělala jsem si každodenní rituál, procházky bosou nohou po ránu po zahradě za každého počasí. Později jsem bosa chodila víc a víc. Pořídila jsem si boso boty do města.

Moje šťastné nohy

Bosa chodím, prostě mi to dělá dobře, moje nohy jsou šťastné a šťastné je i celé tělo. Občas obuji obyčejné boty, třeba na ples. Jsem pak šťastná, že je můžu sundat a nohám se omlouvám za svou marnivost.

Cvičím pouze na boso, v interiéru obuv nepoužívám vůbec. Jsem ráda, když i mí klienti cvičí naboso, často řešíme právě problematická chodidla, která by v botách skryla svůj problém.

To bylo mé seznamování s otužováním, aniž jsem věděla, že jde o otužování.

Po letech jsem pokračovala s otužováním vědomě. Začala jsem se sprchovat studenou vodou. Nevím co mně to napadlo, asi jsem někde slyšela, že je to zdravé a přišlo mi to jako dobrý nápad.

Musela jsem si však udělat rituál, jinak by mně do studené vody nikdo nedostal. Ihned jak jsem ráno vstala, dokud moje hlava ještě neprotestovala a spala, jsem bez rozmýšlení vlezla rovnou pod studenou sprchu. Vysvětlím proč.

Studená voda no brrr.

V dospělosti jsem si vybudovala odpor ke studené vodě, k chladu vůbec, byla jsem stále promrzlá a díky tomu jsem se také oblékala jako cibule.

Můj odpor k chladné vodě byl tak velký, že jsem na dovolené nedokázala vlézt do studeného moře. Představa studené vody, natož sprchy mi vytvářela husí kůži.

Byla jsem zapřisáhlý odpůrce chladu, studené vody i všech kdo praktikovali otužování. Byli to pro mě šílenci, kteří chtějí snad onemocnět.

Všechny bolesti těla jsem přisuzovala prochladnutí, nebo reakci na prochladnutí. Moje končetiny byli stále promrzlé spala jsem v ponožkách a mikině.

Říkám v dospělosti, neboť až nyní si vybavuji, že jako dítě jsem neřešila chlad, byla jsem stále venku v zimě v létě, promrznuté nohy ruce až do běla. Studená voda, fialové rty, nic nevadilo.

Přemýšlím, kde se stala ta změna, asi jsem uvěřila mamince a jejím dobře míněným slovům. „Pojď se ohřát, vylez z té vody budeš nemocná, obuj se, budeš mít nemocné ledviny, nachladíš si močák nestůj na studené zemi, budeš mít revma“ atd.

Ano Strach postupně vpravovaný do malé hlavičky vybuduje velkou bariéru a přinutí tělo k reakcím, které jsou nepřirozené a destruktivní.

Vrátím se k počátkům sprchování, už vím, kde to vzniklo. Poslouchala jsem kamarádku, která hovořila o pocitech ze sprchování studenou vodou a v duchu jsem si říkala, no možná, ty to tak cítíš, ale já říkám HRŮZA. To není nic pro mně.

Přesto jsem to vyzkoušela, co když na tom něco bude. Nic takového jsem však necítila, žádný blažený pocit, žádná eufórie. Jsem však dost umanutá, jak říká moje maminka a rozhodla jsem se, že to nevzdám.

Ze začátku jsem tento rituál prováděla denně mimo víkend, to jsem si dala pauzu jako za odměnu. Pak jsem přidala sobotu a nechala volnou jen neděli. Nyní už nevynechávám a praktikuji denně.

Po dvou letech mé tělo přijalo sprchování jako „docela“ příjemné ranní probuzení, asi začalo cítit, že mu to dělá dobře. Nebo spíš, tělo to vědělo už dávno, ale moje zabedněná hlava se stále bránila.

Po třech letech jsem na jednom kurzu, kde jsem byla pár dní u překrásného rybníku, dostala chuť okoupat se po ránu místo sprchy v rybníce.

Ranní koupání v rybníku.

Ráno byl nad rybníkem ještě opar, byl chladný duben. Pocit ze studené vody byl velmi zvláště příjemný, překvapilo mně to. Cítila jsem takové drobné jehličky a když jsem vylezla z vody horko po celém těle, to ze sprchy neznám, je to jiné.

Ještě musím podotknout, že sice umím dobře plavat, vody se nebojím, ale neplavu ráda, nebaví mně to.

Stále víc mně lákalo koupání ve studené vodě a znovu zažívat tento nově nabytý pocit. Vymýšlela jsem různé možnosti, jak napustit vodu do kádě a namáčet se, ale pořád to byly pouze teorie, zůstala jsem u sprchy další rok.

Ledová voda ve starém lomu.

Další léto jsem se vydala ráno místo sprchy do lomu, kolem kterého jezdím každý den do práce a nekoupala jsem se v něm alespoň 20 let. Dobře jsem si pamatovala, že voda v něm je i v létě jako led, je průzračně čistá v krásném prostředí.

Řekla jsem si, když ne teď, tak nikdy. Musím začít v létě, jsem trenér pohybových aktivit, vím že postupné zatěžování těla, je nejlepší cesta ke zdraví a otužování v ledovém rybníce je dost velká zátěž.

Dnes je to půl roku, co praktikuji další stupeň otužování, kombinuji se všemi předchozími. Jsem vděčná okolnostem, které mně přivedli na tuto cestu.

Jsem teď mnohem otužilejší a nabitá energií, nepotřebuji ani tolik spánku jako dřív. Cítím se lépe než před 20 lety.

Jestli že se necháte inspirovat, prosím mějte na paměti, že začínat se má postupně, ne hned skočit do studeného rybníka bez přípravy.

K otužování patří dýchání, studená voda vám zastaví dech a způsobí tak tělu dvojitý stres. Je důležité se současně s otužováním věnovat dechovým technikám a krátké meditaci před samotným vstupem do studené vody, aby tělo bylo na tuto zátěž dobře připraveno.

Když se zrovna necítíte na studenou koupel, dejte si alespoň krátký pobyt v tričku a kraťasech na čerstvém vzduchu, i to je otužování.

Doporučuji podívejte si na doporučení Wima Hofa, je to člověk, který o otužování ví opravdu hodně. Podívejte se na to dřív, než začnete.

Proč o tom píšu?

Ráda bych se s vámi podělila o pocity z otužování a inspirovala vás, jako mně před lety něco, nebo někdo jistě inspiroval, dnes už ani nevím co a kdo, ale díky za to. Je to k pohybu další užitečný krok k vaší lepší imunitě, krok k vašemu zdraví. Kdy, když ne teď?

PS: doporučení: Když nemáte zrovna chuť jít do plavek. Vyhrňte si kalhoty a namočte si alespoň nohy po kolena. Chvíli šlapejte vodu pak chvíli vylezte a můžete to zopakovat třeba třikrát. Já to tak dělám, dává mi to svobodu jít do studené vody častěji.

Článek, který jste právě dočetli může spustit řadu změn ve vašem životě. Chcete-li udělat pro sebe víc, třeba zcela změnit svůj životní styl. Vytvořila jsem pro vás průvodce. EBook Cesta je zdravý životní styl, nyní už také jako Audio kniha. Více o tom se dozvíte tady.

 

Jsem lektorka pohybových aktivit, které vedu pomocí principů Jógy. Pomáhám lidem najít cestu k jejich zdravým tělům, aby si uvědomili že, "Tělo je chrám pro duši, je to nejdůležitější, co na tomto světě máme". Můj příběh si přečtete zde , Přidejte se do komunity lidí na stejné vlně
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • eBook Zdarma -Toužíte vidět lépe? 4 jednoduché kroky jak zlepšit zrak

    Klikni na obrázek a přečti si víc.

  • Audio ukázka knihy Cesta je zdravý životní styl Zdarma
  • eBook – Cesta je zdravý životní styl
    Kniha o stravě, pohybu a změně životního stylu.

    Klikni na obrázek a přečti si víc.

  • Chcete se stát dobrým trenérem
  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na facebooku: