Otužováním ku zdraví

Můj příběh otužování začal před mnoha lety bosí chůzí. Nejdříve v létě po trávě na zahradě, pokračoval s přicházejícím podzimem a neskončil ani s nadcházející zimou.

Zjistila jsem, že mi bosí chůze dělá dobře. Žádné boty netlačí, je tu svoboda, a ta je pro mně prioritou.

Udělala jsem si každodenní rituál, procházky bosou nohou po ránu po zahradě za každého počasí. Později jsem bosa chodila víc a víc.

Pořídila jsem si boso boty do města. toto trvalo několik let. V tuto dobu jsem o otužování ještě vůbec neuvažovala. Neznamená to, že je to cesta pro vás, ale za mně je to dobrý začátek.

V tuto chvíli chodím bosa, neboť mi to prostě dělá dobře. Odolávám udiveným a někdy opovrhujícím pohledům protože vím, že moje nohy jsou šťastné a šťastné je i celé tělo.

Občas obuji boty, třeba na ples. Jsem pak šťastná, že je můžu sundat a nohám se omlouvám za svou marnivost. Většinou pokud boty na nohách mám, je to pohodlná obuv, která moje nohy nesvazuje jako svěrací kazajka.

Cvičím pouze na boso, v interiéru obuv nepoužívám vůbec. Jsem ráda, když i mí klienti cvičí naboso, často řešíme právě problematická chodidla, která by v botách skryla svůj problém. Nikoho nenutím chodit na boso, je to každého svobodná vůle.

Proto se nedomnívám, že musíte své otužování začít jako já, ale můžete to vyzkoušet alespoň na trávě v létě.

Po letech jsem pokračovala s otužováním vědomě. Začala jsem se sprchovat studenou vodou. Nevím, co mně to napadlo, asi jsem někde slyšela, že je to zdravé a přišlo mi to jako dobrý nápad. Taky jsem slyšela, že je to úžasný zážitek, nebo že si časem člověk zvykne.

Musím říct, že do dnešního rána jsem si nazvykla, není to pro mě příjemné, ale... Je tu jedno velké ALE. Ráno mě studená sprcha vystřelí do dne jako raketa, tělo je krásně nastartované a to cítím jako velmi dobrý pocit.

Abych to zvládla, musela jsem si však udělat rituál, jinak by mně do studené vody nikdo nedostal. Ihned jak jsem ráno vstala, dokud moje hlava ještě neprotestovala a spala, jsem bez rozmýšlení vlezla rovnou pod studenou sprchu. Tak to dělám dodnes. Vysvětlím proč.

V dospělosti jsem si vybudovala odpor ke studené vodě, k chladu vůbec, byla jsem stále promrzlá a díky tomu jsem se také oblékala jako cibule. Ruce i nohy jsem měla stále jako kus ledu.

Můj odpor k chladné vodě byl tak velký, že jsem na dovolené nedokázala vlézt do studeného moře. Představa studené vody, natož sprchy mi vytvářela husí kůži.

Byla jsem zapřisáhlý odpůrce chladu, studené vody i všech kdo praktikovali otužování. Byli to pro mě šílenci, kteří chtějí určitě onemocnět.

Všechny bolesti těla jsem přisuzovala prochladnutí, nebo reakci na prochladnutí. Moje končetiny byli stále promrzlé, spala jsem v ponožkách a mikině.

Jako dítě jsem neřešila chlad, byla jsem stále venku v zimě v létě, promrznuté nohy ruce až do běla. Studená voda, fialové rty, nic nevadilo.

Přemýšlím, kde se stala ta změna, asi jsem uvěřila mamince a jejím dobře míněným slovům. „Pojď se ohřát, vylez z té vody, budeš nemocná, obuj se, budeš mít nemocné ledviny, nachladíš si močák nestůj na studené zemi, budeš mít revma“ atd.

Ano Strach postupně vpravovaný do malé hlavičky vybuduje velkou bariéru a přinutí tělo k reakcím, které jsou nepřirozené a destruktivní.

Vrátím se k počátkům sprchování, už vím, kde to vzniklo. Poslouchala jsem kamarádku, která hovořila o pocitech ze sprchování studenou vodou a v duchu jsem si říkala, no možná, ty to tak cítíš, ale já říkám HRŮZA. To není nic pro mně.

Přesto jsem to vyzkoušela, co když na tom něco bude. Nic takového jsem však necítila, žádný blažený pocit, žádná eufórie. Jsem však dost umanutá, jak říká moje maminka, a rozhodla jsem se, že to nevzdám.

Ze začátku jsem tento rituál prováděla denně mimo víkend, to jsem si dala pauzu jako za odměnu. Pak jsem přidala sobotu a nechala volnou jen neděli. Nyní už nevynechávám a praktikuji denně.

Po dvou letech mé tělo přijalo sprchování jako „docela“ příjemné ranní probuzení, asi začalo cítit, že mu to dělá dobře. Nebo spíš, tělo to vědělo už dávno, ale moje zabedněná hlava se stále bránila.

Ani toto není návod pro vás, můžete však pomalu zkoušet, třeba s vlažnou vodou, nebo sprchovat, či namáčet pouze nohy a ruce.

Po třech letech jsem na jednom kurzu, kde jsem byla pár dní u překrásného rybníku, dostala chuť okoupat se po ránu místo sprchy v rybníce, a to byl další krok.

Ráno byl nad rybníkem ještě opar, byl chladný duben. Pocit ze studené vody byl velmi zvláště příjemný, překvapilo mně to. Cítila jsem takové drobné jehličky a když jsem vylezla z vody horko po celém těle, to ze sprchy neznám, je to jiné.

Ještě musím podotknout, že sice umím dobře plavat, vody se nebojím, ale neplavu ráda, nebaví mně to.

Stále víc mně lákalo koupání ve studené vodě a znovu zažívat tento nově nabytý pocit. Vymýšlela jsem různé možnosti, jak napustit vodu do kádě a namáčet se, ale pořád to byly pouze teorie, zůstala jsem u sprchy další rok.

Další léto jsem se vydala ráno místo sprchy do lomu, kolem kterého jezdím každý den do práce a nekoupala jsem se v něm alespoň 20 let. Dobře jsem si pamatovala, že voda v něm je i v létě jako led, je průzračně čistá v krásném prostředí.

Řekla jsem si, když ne teď, tak nikdy. Musím začít v létě, jsem trenér pohybových aktivit, vím že postupné zatěžování těla, je nejlepší cesta ke zdraví a otužování v ledovém rybníce je dost velká zátěž.

Nějakou dobu už praktikuji další stupeň otužování, kombinuji se všemi předchozími. Jsem vděčná okolnostem, které mně přivedli na tuto cestu.

Jsem teď mnohem otužilejší a nabitá energií, nepotřebuji ani tolik spánku jako dřív. Cítím se lépe než před 20 lety.

Jestli že se necháte inspirovat, prosím mějte na paměti, že začínat se má postupně, ne hned skočit do studeného rybníka bez přípravy. Také si uvědomte, že každý člověk je jedinečná bytost má jedinečné potřeby, ty vaše se opírají o jiné předchozí zkušenosti než ty moje.

K otužování patří dýchání, studená voda vám zastaví dech a způsobí tak tělu dvojitý stres. Je důležité se současně s otužováním věnovat dechovým technikám a krátké meditaci před samotným vstupem do studené vody, aby tělo bylo na tuto zátěž dobře připraveno.

Když se zrovna necítíte na studenou koupel, dejte si alespoň krátký pobyt v tričku a kraťasech na čerstvém vzduchu, i to je otužování. Uvědomte si, že každý den je jiný a to co vám vyhovovalo včera je minulostí, dnes to může být úplně jinak.

Doporučuji podívejte si na doporučení Wima Hofa, je to člověk, který o otužování ví opravdu hodně. Podívejte se na to dřív, než začnete.

Když nemáte zrovna chuť jít do plavek. Vyhrňte si kalhoty a namočte si alespoň nohy po kolena. Chvíli šlapejte vodu pak chvíli vylezte a můžete to zopakovat třeba třikrát. Já to tak dělám, dává mi to svobodu jít do studené vody častěji.

Pár doporučení ode mně

1. Začněte v létě, koupejte se ve studeném bazéně, nebo přírodním koupališti.
2. Sprchujte se podle svých pocitů ve studené vodě, ideálně ráno. 
3. Napusťte si do větší nádoby studenou vodu, a namáčejte nohy a ruce.
4. Délka sprchování koupání a namáčení je řízena pocity vašeho těla, ne časem, který vám někdo doporučí.
5. Až bude vaše tělo a mysl připravena, můžete postupně s nadcházejícím podzimem pokračovat v koupání venku, až do zimy.
6. Každá z uvedených fází může mít neomezenou dobu trvání, to znamená, že si můžete máčet nohy třeba 10 let, než přejdete ke sprchování, to pak můžete praktikovat dalších 10 let, než přejdete ke koupání ve studené vodě. Určitě nespěchejte, nepodléhejte žádným módním trendům, pouze svým pocitům.
7. Máte-li při otužování strach, že se nachladíte, určitě se to stane. Pokud se chcete otužovat, musíte především pracovat se svým strachem. Dokud strach přetrvává, nebo minimálně si připouštíte, že se to může stát. Nechejte otužování až na dobu, kdy budete mít jistotu ve své mysli, že se nenachladíte.
8. Musíte to vědět na 100%, protože se otužujete proto, abyste byli zdraví, ne proto, že budete nemocní.
9. Všechno co tady čtete, dobře zvažte, ničemu nevěřte, a sami si vše ověřujte na sobě, a na svých pocitech.  Vymyslete svůj způsob, jak se nejefektivněji pro Vás otužovat. Vymyslete svůj způsob, jak být zdráv/a.
10. Užívejte si to, a mějte z toho radost, pak to bude fungovat

Tento proces mi trval několik let, váš čas může být jiný. Vždy se ptejte svého těla, co jemu dělá dobře, co jemu vyhovuje. Budete-li se bát, nebude to fungovat, pracujte se svým strachem. Postupujte krok po kroku, pomalu systematicky a vědomě pozorujte své pocity. Když vám tělo řekne dnes ne, odpočívejte. Když vám hlava řekne dnes ne, ptejte se jí, zda to není lenost.

Co je pro druhé nemusí být pro vás.