Jsem jako voda

Tělo je plné vody, voda je v každé buňce a překvapivě i v kosterní. Při ztrátě jen nepatrného množství tělesné vody dochází k významným změnám v těle.

První signály vydává dehydrované tělo jednoduchým způsobem, bolesti hlavy, únava nervozita, zapomínání a u starších lidí i známky demence. 

Později, pokud se tělo dlouhodobě nachází v deficitu s vodou jsou příznaky viditelné na pokožce, protože ta ukazuje celkový stav organismu. Nedostatek vody nejen vysušuje, ale také drží toxiny v těle, a překyseluje celý organismus. 

Tyto signály často přehlížíme, a možná nás ani nenapadne, že řešení je velmi jednoduché, stačí pravidelně doplňovat tekutiny.

Moje tělo reaguje stejně jako jiná těla, a já vím, že pravidelné doplnění běžně se ztrácející vody z mého těla je to nejmenší, co mohu udělat pro celkovou rovnováhu v mém nitru. 

Piji čistou vodu. 

Moje mysl má vlastnosti vody. Jestliže je nevyrovnaná a nepozorná, může se stát, že nenápadné slovo roznítí celou vlnu myšlenek, které se nezastaví po celý den, či noc.

Stejně jako malý kamínek hozený do vody rozvlní její hladinu, která poté dosahuje klidu po určitou dobu, moje mysl si také dává načas, než opustí své konstrukty a zklidní se.

Stejně jako vítr rozčeří hladinu vody, moji mysl rozbouří okolní vzdálené události. Stejně jako loď plující po vodě rozřízne její hladinu a způsobí téměř vlnobití, události z nejbližšího okolí mohou způsobit dlouhodobé burácení v mojí mysli.

Jsem-li v klidu, je moje mysl jako oceán, jehož hladinu nerozbouří ani kus skály do ní spadlý. Oceán se na krátko zavlní a opět se zklidní.

Vědomá mysl ví, že nemůže ovlivnit všechny události ve svém okolí, může je však přijmout a nechat projít. Nechat hladinu své vnitřní vody bouřit, jak je potřeba, a pak ji opět zklidnit a držet ji v klidu.

Klidně přijímat vše co život přináší, to jednoho dne  moje vědomá mysl dokáže, chci tomu věřit.

Moje tělo je jako voda, mohu si určit kudy poteču, kde se zastavím, jak budu reagovat na kameny, větry a padající stromy a skály. 

Zda budu bouřit, zuřit, vylévat se ze břehů, smetat vše kolem sebe, mít sílu vlny cunami a škodit sobě i ostatním.

Mohu se rozhodnout, že budu, klidně plout, hladit kameny kolem sebe, proplouvat a přeskakovat rozlévat se do oceánu klidu a svůj klid rozdávat i ostatním. 

Ano vím, že jsou věci, které nemohu ovlivnit jinak, než naprostým klidem v sobě, ano vím, že je to to nejtěžší, co se stále učím.

Ano vím, že každá bytost je vodou s jinými břehy, s jinou čistotou a vím, že každá má jiný obsah a jiné překážky.

Vím, že každá bytost má svou vlastní cestu, a vím, že svoji cestu může každá svým způsobem ovlivňovat a řídit.

Moje tělo je jako voda a já jsem se rozhodla směrovat ji do převážně klidných míst, plných radostných překvapení a laskavých překážek.

Překážky, které se mi nelíbí jsem se rozhodla s láskou přijímat, s klidem je nechat proplout kolem sebe a poučit se z nich.

Vím, že tělo, mysl a duše jsou jedno bytí a navzájem se potřebují. Mír ve mně je v tu chvíli, když se navzájem podporují a nebojují proti sobě.