Buďme k sobě laskaví

Vždy když jsem si sedla v tomto roce s nějakým nápadem, že mu dám ve svém blogu tvar, nápad se vytratil. Většinou zbyl jen nadpis. Nadpisů mám několik, ale obsah chybí.

Nyní sedám ke klávesnici s pocitem, že dnes to půjde.

Laskavost, je téma, které mi běhá v hlavě. Je slyšet ze všech stran.

Otázkou je jsem laskavá? Jsem laskavá k sobě? Jsem laskavá k ostatním? Co je laskavost?

Laskavost je láska, cítím, že je to pro mě nejdůležitější téma v mém životě. Při vyslovení tohoto slova mám pocit tepla, klidu a radosti.

Laskavost je objetí.

Laskavost je vyřčené slovo lásky.

Mám pocit, že moje cesta je laskavost a láska, pro to tady jsem.

Jsem ráda laskavá k ostatním, dělá mému srdci radost být laskavá a vstřícná k ostatním lidem. Jsou však dny, kdy se cítím vykolejená a moje energie, jako by klesala, a tím se moje já dostává mimo rovnováhu.

V těchto chvílích pociťuji, že být laskavá je vědomá práce. Už to nejde tak lehce a samo jako ve chvílích, kdy jsem v rovnováze, a cítím vnitřní stabilitu. V těchto chvílích si uvědomuji, že být laskavá je velmi obtížné, a někdy sama sebe překvapím svou nelaskavostí.

V tu chvíli si velmi dobře uvědomuji, že mám v sobě i tuto realitu, a že tato cesta není pro mě. Realita nelaskavosti a nelásky se mi nelíbí, necítím se v ní dobře. Jsou to chvíle, které si velmi dobře uvědomuji, a děkuji za ně. Je to směrovka, která mi ukáže, kudy se nechci vydat.

Netrestám se za to, v duchu se omluvím sama sobě i ostatním s vědomím, že takto se může zachovat každý člověk, nezlobím se ani v případě, že takto reaguje někdo jiný.

Tato situace mě učí, že každý člověk může být vykolejený ze své cesty, a jeho reakce nejsou útokem na mě, ale odezvou jeho druhé reality.

Podle Toltéckého učení jsem si vědoma, jak je důležité nebrat si nic osobně. A také si uvědomuji, jak je těžké v určitou chvíli, kdy je člověk vykolejen, si tuto skutečnost uvědomit.

Učím se neutralitě, neposuzování, nehodnocení.

Děkuji za vykolejení, neboť vím, že bych jinak neměla možnost si uvědomit důležitost sdělení v nich ukrytá, neměla bych příležitost učit se být vědomější.

Učím se být laskavá k sobě, neodsuzovat sebe, odpustit si vše co jsem v životě udělala podle mého soudu špatně. Kdy jsem druhým ublížila a kdy jsem druhým neodpustila.

Vím, že všechny tyto zkoušky a zkušenosti mě přivedli až sem. Přesně do tohoto místa, kde se nacházím, do této chvíle, kdy píšu tyto řádky.

Bez událostí na mé cestě, bych nebyla tímto člověkem, s těmito zkušenostmi. To je jediná pravda kterou znám. Proto s laskavostí k sobě přijímám všechny zkoušky života, a s pokorou za ně děkuji.

Odpouštím sama sobě i druhým, protože vím, že i oni tyto zkoušky potřebovali, aby se na své cestě posunuli právě tímto směrem.

Učím se být laskavá k sobě a netlačit vodu, neznásilňovat svoji mysl. Nenechat se ovládat svými myšlenkami, emocemi a nesoudit a neodsuzovat sama sebe.

Jsem si vědoma, že peklo není nikde jinde, peklo je tady na zemi, a tvoříme si ho sami, svými myšlenkami a emocemi.

Ve chvílích, kdy jsem vykolejená, je tato práce těžká, avšak učím se i v těchto chvílích uvědomovat si své činy, a ihned v ten okamžik zachytit a kultivovat svou myšlenku. Někdy je však slovo rychlejší a já si v tu chvíli uvědomuji, jak je důležité další Toltécké pravidlo, vážit slova, než jsou vyřčena.

Jsem vděčná za tyto situace, protože právě uvědomění, jak používám slova, která moje mysl nabízí, bez vědomí důsledku jejich použití, je pro mě velkou lekcí. Důsledky pak pocítím ihned, nebo později, nic méně pocítím je vždy.

Vždy nastane určitá odezva na moje slova a reakce, a také na to s jakou emocí tato komunikace probíhá. A jak se říká vyřčené slovo už zpátky nevezmeš. Učím se tedy vážit slova a vnímat reakce na ně.

Všechny tyto události na mojí cestě životem, na této nádherné planetě, v tomto nádherném barevném a pestrém světě vedou k poznání, že nejlépe se cítím, když jsem laskavá a moje láska je projevená a bezpodmínečná.

 Vím také, že Láska je nakažlivá, přeji si nakazit co nejvíce bytostí.