Webináře o osobním rozvoji
Pojmenuj své démony, podívej se jim laskavě do očí a obejmi je. Oni se ztiší a nebudou žádat o pozornost.
Proč?
Ptám se sama sebe proč mám na sobě pořád pracovat? Co je to za sílu, která mně nese proudem v řece objevování a zkoumání?
Něco mi říká, že je to právě to ono, pro co jsem přišla na svět. Abych objevila a prozkoumala sebe, svůj život, své tělo a svou duši a nechala ducha, aby vedl moje kroky.
Něco mi říká, že mám inspirovat ostatní. Všechny ty, kteří jsou nyní na startu, stejně jako jsem byla já před lety. Dobře si na to pamatuji a dívám se na ta léta s laskavým pochopením sama sebe.
Ano přesně tak, jako na všechny bytosti, které nemohou jinak, jsou totiž na začátku, a někteří tam ještě nedošli. A přesto jsme jeden celek. A tak to je.
Co vede člověka, k tomu aby se posadil a rozjímal o cestě na které se nachází. Aby změnil směr, když se mu na jeho cestě nelíbí. Co zadrží člověka uhnout z cesty, která ho vyčerpává a netěší.
Mám na tomto světě, v tomto čase nějaké speciální poslání? Mám tady a teď pouze pracovat a starat se o rodinu nebo mám hledat něco vyššího. A je to opravdu, pouze? Možná to je nejvíc, co můžu pro tento svět a hlavně pro sebe udělat. Jak to tedy je?
Kde to všechno začalo
Moje životní cesta byla posetá kameny a propastmi, žádná procházka růžovou zahradou. Konečně jako cesta každého člověka, není to nic vyjímečného.
Zažila jsem mnoho vztahových propadů a přešlapů. Ze kterých neviním nikoho a dnes už ani sama sebe. A můžu zodpovědně říct, že jsem si sama všechny velmi úspěšně řídila.
Nelituji ani jednoho z nich a nikdy jsem nelitovala. Vždycky jsem si říkala, že by to byl moc pěkný bouřlivý román, a že ho jednou napíšu. Ale kdo by ho četl? Takových románů by mohlo být napsáno.
Za všechny průsery ve svém životě jsem už mnohokrát poděkovala. Jsem vděčná všem účastníkům mého životního románu, že mi nastavili zrcadlo. Zrcadlo, které mi ukázalo, že je potřeba udělat změnu a posunou se o kousek dál.
Naučila jsem se poslouchat signály, které ke mně přicházeli z vesmíru. A že se ten můj vesmírný ztrážce nebo jak mu chcete říkat, třeba bůh, nadřel než mi to došlo.
Čtyři dohody
Už je znal snad celý svět, jen já ne. Moje klientky básnili o představení s Jardou Duškem. Vyslechla jsem jejich povídání, říkám si zajímavé. Vzpoměla jsem si, že na mně před časem vykoukla z internetu nějaká reklama na víkend s Toltéckým učením. Zajímavé, ale nemám na to čas.
Teď zase Toltéci, no dobře, a zase nic. V momentě, kdy už jsem vyslechla chvalozpěv od třetí klientky, řekla jsem si, to u je do třetice, a šla koupit knižku Čtyři dohody. A to byl zlom.
Četla jsem tu knihu přibližně dva roky stále dokola a pořád objevovala něco nového. Měla jsem ji u postele jako bibli, přečetla jsem ji alespoň stokrát.
Když jsem se chystala na svou první cestu na Bali, objednala jsem si audioknihu Čtyři dohody a taky Pátou dohodu. Poslouchala jsem je stále dokola. Nechápu proč, ale tenkrát jsem to potřebovala.
Časem jsem pochopila, že každý člověk má tu svou bibli, která mu pomůže posunout se na cestě k vědomějšímu životu. Já jsem měla dohody, jednoduché, srozumitelné a v každé situaci vždy nové.
Každý člověk se může probudit
Každý z nás máme ten přesný čas, kdy se probudíme. mnohokrát jsem si říkala, proč to nepřišlo dřív. Kolik trápení jsem si mohla ušetřit. Nemohla. Přišlo to přesně tehdy, kdy byl ten správný čas. A jsem za to nesmírně vděčná.
Dlouho mi trvalo než jsem pochopila že každý člověk má svůj čas na probuzení a já s ním nemůžu třepat, probuď se. Naučila jsem se trpělivě přihlížet a tiše podporovat. Byla to však dlouhá práce sama na sobě.
Možná znáte ten pocit, když vás něco nadchchne, chtěli byste to všem říci, každému to doporučit a málem se zlobíte, že to odmítají. Zejména u těch nejbližších vás to trápí nejvíc. Vy víte, že by jim to pomohlo ale oni jsou tak zabednění.
Nezlobte se na ně oni neví co činí. Není možné, aby viděli to co vy. Jejich světlo ještě na vaše dobře míněné rady nedosvítí. Je příliš slabé a nemůžou to vidět. Čím víc tlačíte, tím víc to odmítají.
Pochopila jsem, že jediná možnost, jak předat to, co už vidím já, je tiše a trpělivě to žít a tím ukázat, co vidím já. Nic nevnucovat, jen to žít a nechat ostatní, ať žijí to, co umí. A pozorovat, jak se vše kolem pomalu mění.
A věřte tomu, mění se to. Jen toto je ta správná cesta, každý k tomu musí dojít sám, jen tím, že pozoruje dění kolem sebe, a to s ním buď rezonuje nebo ne. Jinak to nejde.
Jakýkoliv tlak nebo nátlak způsobuje protitlak. Čím dříve si uvědomíte, že jediné co můžete změnit, jste vy sami a váš přístup k vám samotným, tím dříve nastane změna všude kolem vás.
K tomuto poznání vedla dlouhá cesta, a jsem za ně vděčná. Ve mě nastal klid a mír. Nemám potřebu s nikým bojovat a nikoho přesvědčovat o své pravdě.
To však neznamená, že bych své myšlenky neprezentovala. Říkám co mám na srdci, ale nečekám, že se mnou bude někdo souhlasit. Stejně tak respektuji názor ostatních. Mají na něj plné právo.
Jsem nadšená, že jste dočetli až sem. Předpokládám, že vás téma osobního rozvoje zajímá a chcete se pohnout z místa.
Budu se s vámi těšít na Webinář o tom, jak můžete pomalu plynout ke své změně .
